Frakce
Frakce hratelné v bitvách
Rakousko
Francie
Velká Británie
Frakce hratelné v bitvách
Pecik 6.3.2010
Rakousko
deadly 12.1.2010
Je zde několik věcí k vyřízení mezi domem Habsburků a zbohatlíky Bonaparty. František I. je prvním Habsburským panovníkem, který si dal titul Císař Rakouska. Jeho odvěký majetek ve Svaté říši římské, byl z většiny odňat díky vojenským katastrofám vůči "Císaři" Napoleonovi, a tudíž stará Říše už nadále neexistuje.Generál Bonaparte osobně dohlédl na vojenské kampaně v Itálii a Německu, které zde zničily nadvládu rakouských Habsburků. Navzdory relativně velkorysému mírovému ujednání z roku 1801, ztratil Habsburský trůn příliš mnoho. Francie zůstává i nadále hrozbou: je totiž nepravděpodobné, že by někdy Napoleon nechal věci takové, jaké jsou právě teď. Jeho legitimnost jako vládce, jde v ruku v ruce s vojenskou slávou, a ta nemůže být docílena během míru. Jeho postoj vůči ostatním národům je v nejlepším případě opovrhování a v nejhorším nepřátelství.
A proto si Rakousko musí vybrat stranu. Naštěstí tu jsou potenciální spojenci Rusko a Británie. Britové mohou být vskutku ideálními spojenci, jelikož chtějí získat zpět Hanover, a tím oslabit Pruskou moc nad Německem. Také mají mimořádnou zásobu peněz, jimiž pomáhají financovat své spojence na kontinentu. Rusové očekávají kompenzaci, za snahy proti Napoleonovi, ve formě polského území, s čímž se Rakousko spokojí. Obtížnost ovšem leží v dohodnutí s Pruskem: může být Německo rozděleno spravedlivě? Je však mnoho zisků z nalezení spojenců: Rakousko potřebuje pomoc, má-li nabýt zpět své ztracené državy v Itálii a hlavně, konečně odstranit revoluční hrozbu, kterou Francie je.
Francie
deadly 18.12.2009
Za veškerým Císařským zevnějškem a republikánským cítěním, je Francie zase jednou absolutistickou monarchií, které nyní vládne Císař Napoleon I. Jeho snahy zajistit dobré manželské svazky jeho bratrům a maršálům jsou dynastická politika, které by se okamžitě chopili i Bourbonští králové. Zatím, přes tohle všechno, mají Francouzi svobodu, Napoleoon využil uznání, získané svými vítězstvími, k přetvoření Francie. Hodnoty, stejně jako původ, mají zase váhu.Císařovo úsilí dalo Francii impozantní říši a nadvládu nad mnoha svými sousedy; on byl zdrojem její síly. Napoleon přepsal mapu Evropu tak, aby seděla s jeho vlastním záměrem. Je ovšem také obrovskou slabinou, kvůli svému jednání s nepřáteli a soupeři, které nebylo příliš diplomatické nebo zdvořilé. Urazil téměř každého, nedával ale bral, i když měl být smířlivý. Dokázal, i přes jejich mizernou diplomacii, aby Británie vypadala jako vhodný spojenec pro mnoho národů. Výsledkem bylo, že Rakušané čekají na příležitost vrátit úder ve Francii, pro jejich nedávné ponížení a ztráty. Srazí tohoto nového povýšeneckého císaře i Rusové, když dostanou šanci? Budou ignorovat Napoleonovi instrukce zákazu obchodu s Anglií? Prusové, zdá se, jsou spokojení a budou čekat, ale jak dlouho? Budou nečině sedět, když se stane nezbýtné rozšířit Francouzský vliv v severním Německu? A tady jsou Britové: vždycky tu byli Britové. S tímto malým pomstychtivým ostrovem se bude muset Francie taky někdy vypořádat.
Francie tudíž čelí mnoha soupeřům. Pokud ale mohou být oddělení a odstraněni po jednom, tak Evropa skutečně pozná mír, pod Bonapartem, dědicem Caesara!
Velká Británie
deadly 12.11.2009
Velká Británie je konstituční monarchie, národ volného obchodu a osobní svobody. Jeho lidé jsou oddaní ve stejné míře vydělávání peněz a nenávidění cizinců. Cizinci nejsou, jednoduše řečeno, dobří v ničem, ať už je to řízení říše a nebo upečení dobrého koláče. Britové se netají svými předsudky, je to hloupý postoj, který způsobuje diplomicii velmi náročnou. "Angličané", jak je všichni, k mrzutosti Skotů, nazývají, jsou neoblíbeni na každém dvoru Evropy, pro svou aroganci a vůli nechat všechny ostatní bojovat a umírat proti Francii. Tento poslední bod se stal darem pro Bonaparta.Pokud Britům skutečně někdo dokáže pohnout vnitřnostmi, tak to jsou Francouzi, díky své tradiční rivalitě a nefalšovanému děsu z následků Francouzské revoluce. Zatímco mnoho britských politiků rádo vidělo konec Bourbonské monarchie, měli strach z neukojitelného krveprolívání a hrůzy, a že by revoluce mohla překročit Anglický kanál, ať už s nebo bez pomoci francouzských bajonetů. Invaze je stálá obava, tak jako nepřátelská kontrola nad Nížinami je důvod, aby to vystrašilo Londýn.
Britské postavení v r. 1805 je lepší než by se mohlo zdát, nikoliv však díky svému úsilí: Napoleon dokázal naštvat téměř každý další národ v Evropě svou panovačností. To se stalo příležitostí pro Británii vybudovat nové spojenectví, přestože to znamená zaplatit nemalé dotace jejím partnerům. Dokud Královské námořnictvo udrží kontrolu nad moři, je Británie v bezpečí před invazí, ale bez značné armády a spojenců na kontinentu to proti Francii není takřka nic. Británie se může podílet na pádu Francie, potřebuje však čas k shromáždění sil. Napoleon tolik času ovšem nemusí dát…
Pecik 2009-2010
